Některých věcí se člověk těžko zbavuje. Třeba vlastní minulosti, která se za Izajášem Coleridgem táhne jako temný stín čekající na svoji šanci. A samozřejmě se vynoří v ten nejméně vhodný okamžik, aby soukromé očko pěkně profackovala a nakopala do zadku!

Sourozenci Isarell s Bastienem už spolu pár dobrodružství prožili. Teď se však mají společně vrhnout do dalšího nebezpečí, které vyžaduje bojovníky s velkým srdcem a porcí odvahy. Není však tahle mise jen výsledkem dvorních intrik a nejdou na jistou smrt?

Zatímco svět se svět před záplavou mimozemských příšer uchýlil do měst v oblacích postavených na vysokých pilířích a izolovaných před vším zlem (kromě toho vlastního, vnitřního), svět „tam dole“ se nezastavil. A nyní je naděje na záchranu blízko. Jenže znáte to to: poslední krok bývá tím nejobtížnějším.

Člověk, který má ve fantastice už leccos načteno, může sklouznout k úvahám o tom, že vše už bylo napsáno a nic moc originálního už se neobjeví. A pak přijde žánr bizarro, prohlásí něco ve stylu: „Podrž mi pivo, vole!“, a ukáže „člověku“, jak moc se plete. A přesně tak je tomu i v první ryze české antologii bizarra s názvem Bizarropolis.

Kdo by věřil starým povídačkám, že? Třeba té, že když si nasadíte na hlavu korunu a prohlásíte se králem, přijde váš prokletý předchůdce a… Lidi jsou prostě nepoučitelní, a tak stačí jeden nerozumný blázen a na Sylothis se valí magická mlha, hordy nepřátelských satyrů a další katastrofy znamenající brzký zánik celé říše.

Fantasy meče a magie může mít mnoho tváří – a Zpěv straky je toho důkazem. Ačkoliv se Dana Beranová nijak netají svým obdivem k Zaklínači, našla si vlastní a nepříliš prošlapanou cestičku a nabízí potavě napsaný příběh, jehož hlavní hrdinka zasvětila život snaze o ochranu slabších a především péči o raněné. Na scénu přichází léčitelka a čarodějka Henika!