Víte, co je podstatou cestovatelství? Nacházet místa, která nenajdete v žádných turistických průvodcích, objevit si vlastní cestičky starověkými místy plnými památek a umět vidět historii i budoucnost jinou optikou. A víte, co je podstatou novinky Přemysla Krejčíka Mravenci & krevety? Odhalovat místa, která čtenářům vyrazí dech, fascinovat, vydat se do uliček, kam se mnozí spisovatelé ani neodváží a motat hlavu příběhům tak, aby ani ony samy netušily, kam budou směřovat…
Paříž byla krásné město. Jenže pak přišli Smnörgové, mimozemšťané podobní přerostlým kudlankám, část lidstva (nejen v Paříži) vyhladili, část zotročili… No, zotročili, spíš „zmazlíčkovali“, protože být poslušný pejsek přerostlé kudlanky není tak úplně to samé co otroctví, a rozhodně je to lepší než smrt. Ale jak z téhle šlamastyky ven?
A jedeme dál. Ve druhé (a závěrečné) části rozhovoru se Rudolf Vostrý vyzná ze své lásky ke cyberpunku, bude vás lákat na svůj pořádně “vostrej” debutový román Metroplex a odhalí, proč se na fotkách na sociálních sítích neodhaluje. A řeč přijde i na jeho vytříbenou sbírku vulgárních výrazů, které se v knize rozhodně nebál použít. Pokochejte se jak krásně nemainstremově se dá dělat a především přemýšlet o literatuře, Vostrý je vážně inspirativní.
Samotná kniha Metroplex je docela divoká, a podobně na tom je i rozhovor s jejím tvůrcem, Rudolfem Vostrým. Důkladně jsme ho proklepli a dozvíte se, jak Metroplex vznikal a proč je občas fajn jít vlastní cestou a nedat na rady “moudrých a zkušených”. A také si můžete přečíst o tom, co je největší problém pokud si chcete založit vlastní nezávislé nakladatelství, protože Ruda vydává pod “svojí” značkou Neon Suns.
Jay a Marley nechtěli zase tak moc. Žít svůj klidnej život, vobrážet kluby, dealovat drogy a uživat si nočního života se vším, co k tomu patří. A pak šlo všechno rychle do háje, protože podvedli špatnýho týpka, a to spustilo kolotoč událostí, kterejm by člověk nevěřil ani v tom nejdivočejším rauši. Vítejte v okrajový čtvrti metroplexu Praha, vítejte v džungli tak hluboký, že by se tam neodvážil ani Tarzan s ochrankou!
O knize Týden v Nejistotě už jsme se od její autorky, Ivy Sušické, dozvěděli mnohé v první části rozhovoru. A nyní přišel čas na “to okolo”: co člověk potřebuje, znát a umět, aby mohl napsat dobrou fantasy? Jde dohromady marketing s humorem? A existuje vůbec něco jako knižní marketing? Funguje marketing i na nevděčné čtenáře? Vážně, ptali jsme se na všechno možné i nemožné, a Iva s obrovskou trpělivostí odpovídala.
Její novinka sice nese název Týden v Nejistotě, ale v rozhovoru s Ivou Sušickou na nějakou nejistotu (kromě tě literární s velkým N) zapomeňte. Rozebrali jsme vznik knihy od prvních ručně psaných řádků až po převzetí autorských výtisků, dozvíte se spoustu detailů ze zákulisí tvorby… Zkrátka, už od první věty nás Iva dostala!
Když hledáte práci, zdá se vesnice, ve které se všem daří, jako ideální volba. Co na tom, že je to zapadákov s názvem Nejistota, když lidé mají peníze. A navíc i pochopení pro mnohde nevítanou společnici. Ale víte jak to bývá, když se vše zdá zalité sluncem, ne?
Po předchozích zkušenostech má člověk občas trochu strach zpovídat autory hororu – když v knihách čtete, co všechno žije v jejich hlavě… Ale nakonec jsme ostych z Lucie Tringelové Kaňové překonali, a na světě je velmi milý rozhovor. A mimochodem, chvílemi jsme měli pocit, že Lucie má z našich otázek snad ještě větší respekt než my původně z ní.
Pro Markétu byla Hanka jako sestra. Její smrt proto nese velmi těžce, a odmítá se smířit s tím, že se jednalo o sebevraždu. S přibývajícím časem se totiž tahle teorie hroutí jako domeček z karet, protože se ukazuje, že jsou věci, které lidé odmítají vidět a uvěřit jim. Věci, které trpělivě číhají.