Ondřeji Neffovi
k osmdesátým narozeninám
čtyřiceti letům od vydání jeho první sci-fi sbírky Vejce naruby
a třiceti letům od založení deníku Neviditelný pes.
Ondřeji Neffovi
k osmdesátým narozeninám
čtyřiceti letům od vydání jeho první sci-fi sbírky Vejce naruby
a třiceti letům od založení deníku Neviditelný pes.
Víte, co je podstatou cestovatelství? Nacházet místa, která nenajdete v žádných turistických průvodcích, objevit si vlastní cestičky starověkými místy plnými památek a umět vidět historii i budoucnost jinou optikou. A víte, co je podstatou novinky Přemysla Krejčíka Mravenci & krevety? Odhalovat místa, která čtenářům vyrazí dech, fascinovat, vydat se do uliček, kam se mnozí spisovatelé ani neodváží a motat hlavu příběhům tak, aby ani ony samy netušily, kam budou směřovat…
Kreslení je vlastně malé kouzlo, zvlášť sledujete-li někoho, kdo to umí. Na začátku je bílý papír, pak se udělá čmáry máry podkočáry, a najednou je tu obrázek. Není tedy divu, že někoho napadlo spojit obě věci v jedno.
A nebudeme chodit dlouho kolem horkého kotlíku a rovnou přiznáme, že se to prostě povedlo.
Paříž byla krásné město. Jenže pak přišli Smnörgové, mimozemšťané podobní přerostlým kudlankám, část lidstva (nejen v Paříži) vyhladili, část zotročili… No, zotročili, spíš „zmazlíčkovali“, protože být poslušný pejsek přerostlé kudlanky není tak úplně to samé co otroctví, a rozhodně je to lepší než smrt. Ale jak z téhle šlamastyky ven?
Když tak nad tím přemýšlím, Žoldnéři fantasie jsou skoro nejdéle knižně vycházející literární soutěž české fantastiky. Ano, je tu Cena Karla Čapka (a s ní spojený sborník Mlok), která má, pravda, tradici ještě delší, ale když k Žoldnéřům připočteme předchozích deset ročníků Drakobijců, je to tradice, byť s krátkou přestávkou, trvající něco přes čtvrtstoletí. Ale tradice, netradice, nakonec záleží na tom, co se ve sborníku sejde, tak se na to pojďme podívat.
Jackie (Katy O´Brian) je na cestě za svým snem. Chce sobě i své rodině dokázat, že její cíl není z říše snů. Jediným smyslem jejího života je výhra v mistrovství kulturistiky v Las Vegas. A je ochotna udělat a obětovat cokoliv, jen aby uspěla.
Zasněžené město, armády nemrtvých a šest hrdinů na hradbách. Zombicide: Bílá smrt je mrazivý boj o přežití, který chytne a nepustí. Tohle není deskovka, to je krvavá výprava do samotného pekla! A citát z jiné ságy „Winter is coming…” dostává další rozměr.
Lidský život je omezený nejenom fyzickými limity tělesné schránky, nýbrž a především jeho omezenou dobou trvání na tomto světě. Ovšem co by pro jedince znamenalo, pokud by byly tyto limity změněny a zákonitosti vyrušeny? A jaký dopad by to mělo na celou společnost, ve které by se napříč věky takovýto nadpřirozený jedinec pohyboval? Čím by mohl obohatit anebo změnit chápání lidské historie a jaká tajemství by si nesl v nitru?
A jedeme dál. Ve druhé (a závěrečné) části rozhovoru se Rudolf Vostrý vyzná ze své lásky ke cyberpunku, bude vás lákat na svůj pořádně “vostrej” debutový román Metroplex a odhalí, proč se na fotkách na sociálních sítích neodhaluje. A řeč přijde i na jeho vytříbenou sbírku vulgárních výrazů, které se v knize rozhodně nebál použít. Pokochejte se jak krásně nemainstremově se dá dělat a především přemýšlet o literatuře, Vostrý je vážně inspirativní.
Samotná kniha Metroplex je docela divoká, a podobně na tom je i rozhovor s jejím tvůrcem, Rudolfem Vostrým. Důkladně jsme ho proklepli a dozvíte se, jak Metroplex vznikal a proč je občas fajn jít vlastní cestou a nedat na rady “moudrých a zkušených”. A také si můžete přečíst o tom, co je největší problém pokud si chcete založit vlastní nezávislé nakladatelství, protože Ruda vydává pod “svojí” značkou Neon Suns.