Mnozí pochybovači si mysleli, že série Agent JFK je mrtvá. Téměř tři roky sbíral cestovatel paralelními světy, John Francis Kovář, síly na další akci, ale nyní se (konečně!) vrací v dílu s pořadovým číslem 41, a to stylově – ve vzducholodi. Na čtenáře čeká další fantastické dobrodružství plné akce i humoru přesně v duchu celé série.
Má být současná fantastika angažovaná, má se dotýkat aktuálních bolavých společenských témat? A dokáže to vůbec? To je téma, nad kterým se zamýšlí nejeden autor.
„A my mu říkali – hlavně žádnej průšvih, Hofírek, na nic nešahat, jak tu minulost jednou změníš, už to nejde vrátit a bude to celý roz.. ehm, rozhozený. A von né, no a průšvih je na světě. A teď tady hopsá časem jak vožralej klokan, a čumí, co ty jeho nenechavý ruce způsobily.“
Čas na nikoho nečeká, pokrok jde nebezpečně kupředu a pro již tak násilnou primitivní společnost nastává doba skutečného temna. Nejsou to však jen vyspělí nepřátelé, odívající se do leštěného bronzu, ale i potomci samotných bohů, kdo může způsobit genocidu celého světa.
Každé malé dítě touží udělat něco velkého – třeba velký objev! A jedenáctiletá Mari měla to štěstí, že se jí jeden takový podařil! Při hledání fosilií totiž našla dokonale živého a kapesního draka! Jenže drak je neposeda, takže připraví Mari několik pořádně horkých chvil, a to doslova.
Neustále se ve společnosti připomíná, že jsou si všichni lidé rovní a nikdo není lepším nebo naopak horším než ostatní lidé. Je to ovšem skutečně pravda? Co když jedinec překročí určité hranice a zradí nejen všechny společenské morální normy, nýbrž i své vnitřní hodnoty, které jej činily lidskou bytostí, čímž tento status nemilosrdně ztrácí?
Alchymistický cestopis Petra Heteši nabízí dovolenkový trip z Birminghamu, přes Londýn a Barcelonu, až do Českého Krumlova, a to včetně odpočinkových zastávek v časoprostoru a paralelní realitě. Na cestu se doporučuje zabalit si jen pár nezbytností jako krev pohádkový fantasy holky a ždibec perníku, vlastně DC4. Připravení vyrazit?
Otázek o tvorbě, inspiraci a sobě coby spisovatelce už se Kristýna Sněgoňová naodpovídala dost a dost. A tak jsme se rozhodli se jí zeptat, jaké to je být na literárním výsluní a jak je obtížné chránit si přitom soukromí. A taky o spoustě dalších věcí kolem toho „být autorkou“.
Píše se druhá polovina jednadvacátého století. V oblastech, kde se kdysi rozprostírala Ruská federace, se nyní o moc a vliv přetahuje spousta drobných republik a republiček, diktatur, tyranií a despocií, které vedou nekonečnou válku všech proti všem. A občas se přitom sahá k jaderným zbraním. Na Sibiři bok po boku s lidmi žijí znetvoření mutanti, produkty dávných genetických experimentů i hlínou páchnoucí oživlé mrtvoly. A tímto cizím a zároveň tak povědomým světem prochází doktor Garin. Vášnivý čtenář, znalec nepřeberného množství podivných aforismů a neúnavný milovník života. Lékař, jehož válka vyhnala ze sanatoria, v němž léčil prominentní pacienty – tedy lépe řečeno jejich obří zadnice.
Objevila se zničehonic. Nevídané, s jakou samozřejmostí si osvojila snad nejznámější literární fenomén – Pána prstenů – a přišla s velmi osobitým pojetím známého příběhu ženskou optikou. Sauronova nevěsta, která tak úplně není o Sauronovi. Fanfikce, která našla cestu, jak vyjít knižně. Je to vůbec možné? Je to vůbec legální? Ano, za jistých a dost omezujících okolností. Ale proč by někdo něco takového podstupoval? Co vůbec bylo podnětem, že takový text vznikl? Jak vlastně knihu přijímá čtenářské publikum? Právě na tohle všechno jsem se zeptal autorky knihy, dosud neznámé Emmy Surdu. Na literárním poli se tato debutantaka česko-rumunského původu zatím etablovala s jedinou povídkou v antologii Žena s labutí (2018). A najednou je tu román, navíc pěkný špalek – samotný literární text čítá bez doslovu přes šest set stran! Úctyhodný výkon, který po právu zaujal nakladatelství Fortna a nyní také nejrůznější webové portály, recenzenty a knižní blogerky.