Hororové motivy do pohádek prostě patří. Vždy v nich měly své neoddiskutovatelné místo, a i přes veškeré snahy o jejich zjemňování stejně nakonec mezi ty nejpoutavější a nejzajímavější patří ty nejtemnější. Na tom se prostě nic nezmění.
Hororové motivy do pohádek prostě patří. Vždy v nich měly své neoddiskutovatelné místo, a i přes veškeré snahy o jejich zjemňování stejně nakonec mezi ty nejpoutavější a nejzajímavější patří ty nejtemnější. Na tom se prostě nic nezmění.
Pokud máte rádi vzrušení z kostek, zábavné souboje obrů a nevyzpytatelný chaos, tahle hra vás chytne a nepustí. Vládce Tokia zve na nefalšovanou párty monstrózních rozměrů, kde se vám klidně můžou splnit dávné dětské sny o gigantických nestvůrách, které drtí budovy, pustoší celé čtvrti a soupeří o titul absolutního vládce města. Ať už se chcete vrhnout do bitvy jako nemilosrdný robot nebo roztomilé, leč smrtící zvířátko, stačí jen protřepat kostky a otevřít brány nečekaným situacím, kdy jeden skvělý hod může všechno obrátit vzhůru nohama.
Vrátit se k temným místům své minulosti vyžaduje odvahu. Spoustu odvahy. Nebo trochu nepříčetnosti, jak se to vezme. Občas stačí jen malý impuls a vše se vrací. A přesně to je případ Leny, která se snažila udělat za událostmi z minulosti tlustou čáru, ale její dobré jí srdce nedovolí odmítnout pomoc starému známému…
Díky nakladatelství Gnóm a Laser u nás díla Lairda Barrona zdomácněl. Překladatel a majitel prvního z výše zmíněných nakladatelství, Jakub Němeček, doposud přeložil a vydal tři z jeho knih. Tou čtvrtou, kterou sice nevydal, ale přeložil, je Černá tma zapomnění. Knihu, která je označována za moderní Lovecraftovský horor totiž vydalo nakladatelství Laser, a spolu s povídkovou sbírkou Okultace (2016 překlad Milan Žáček) tím doplnilo pětici u nás vydaných Barronových knih. A nyní si díky vydavatelství Témbr můžete tenhle temný příběh nechat zlověstně šeptat i přímo do uší.
Abychom parafrázovali slova klasika – letos jsme to opravdu nečekali! Autorské (a partnerské) duo Michaela Merglová a Martin Paytok napsali společně knihu, military sci-fi Planetární rachot, což nás vedlo k tomu, že nám pěkně společně museli odpovědět na spoustu zvídavých otázek.
Rutinní mise, během které se nemá co podělat. Prostě jen vesmírný let, po kterém si má pár zelenáčů udělat čárku do kolonky „Moje první absolvovaná mise s Vesmírnými borci“. A ani volání o pomoc z malé výzkumné stanice na opuštěné planetě by tuhle pohodu nemělo narušit. Nemělo, ale…
Třetí pozvánka do světa Miroslava Žambocha přichází z jiného soudku — syrovějšího, chladnějšího a o poznání reálnějšího. Líheň není příběh o hrdinech s magickými artefakty a kouzelnými schopnostmi, i když tu meče zůstanou tasené a ocel zpívá ve tmě — i mimo ni.
Je to kniha, kde místo zaklínadel zní výstřely, kde krev teče nejen v soubojích, ale i v laboratořích a výsleších a kde věda a víra spolu tančí na ostří nože. Žamboch tady přesvědčivě ukazuje, že dokáže vyprávět nejen o fantasy světech, ale i o temných zákoutích současnosti a o lidech, kteří v nich bojují o přežití — a někdy i o víc než jen o život.
Další knihou, kterou bych rád představil ve tvorbě Miroslava Žambocha, je sbírka povídek o Koniášovi. Snad vás navnadí i doprovodné ilustrace Petra Vyorala, kterými jsem doprovodil své skromné komentáře k jednotlivým povídkám.
V potitulkové scéně postupně ochutnáme to nej z děl Miroslava Žambocha. A začneme rovnou těžkou vahou – Baklym! Tak pojďte ochutnávat a vychutnávat.
Původně to mělo vypadat nějak takhle…
„Dobrý den, dnešní díl je ochutnávka a úvod do knih Miroslava Žambocha. Zaměřím se na Muž na stezce a Líheň, protože jsem je právě dočetl a měl je pevně v paměti. Někdo by se mohl ptát, proč jsem nevybral Baklyho, když ho řadím mezi své nejoblíbenější Žambochovy hrdiny a knihy s ním jsou skvělé. Odpověď? Už jsem o něm mluvil v jiných článcích a nechtělo se mi znovu lovit detaily z paměti.“